Alessandro d´Avenia - Bílá jako sníh, rudá jako krev | miniRecenze

Název - Bílá jako sníh, rudá jako krev
Originální název - Bianca come il latte, rossa come il sangue
Autor - Alessandro d´Avenia
Počet stran - 270
Žánr - literatura světová - romány
Vydání ČR - Jota, 2014

Citlivý a zároveň humorem protkaný příběh o síle snů a lásky. V životě přicházejí otázky, na které nezná odpověď žádný internetový prohlížeč… Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček. Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má - jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje… Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo miluje tak, jak ani Dante Alighieri nemohl milovat, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Na začátek chci říct, že tato kniha nejsou další „Hvězdy nám nepřály“. To ani náhodou. Ano, mají společných pár věcí jako nemoc a lásku, ale jinak to jsou knížky naprosto odlišné. A už proto je „Bílá jako sníh, rudá jako krev“ tak jedinečná.

Postava Lea mě několik prvních kapitol neskutečně štvala. Jedna (sice kratší) kapitola byla věnována jen jeho vlasům. Choval se místy i jako spratek. Když se ale ukázalo, že i on má tak silné city, nemohla jsem si ho neoblíbit.

Kniha se četla velmi rychle. Má velmi krátké kapitoly a díky tomu jsem nebyla schopna knihu odložit, protože jsem si stále opakovala: Ještě jednu kapitolu. Jen jedna věc mi v knize trošku chyběla a to byla přímá řeč. Přišlo mi, že je jí tam strašně málo. Ale tím, jak byla kniha krásně napsaná, to skoro nevadilo.

Já osobně vám tuto knihu doporučuji. Je strašně milá a krásná. Byl natočen i stejnojmenný film, který se mi taky líbil. Ale byly tam věci, které se na rozdíl od knihy lišily. Ale není to tak vždy?